Co je společenství jsem zažil v noviciátu poté, co jsem bratřím v lubaszovském noviciátu oznámil zprávu, která mě skoro zničila: zemřela mi mamka. A bratři novicové i představení  dělali od té chvíle vše, co mohli, aby mě podpořili. Vzali za mě všechny slużby, modlili se za mamku, za mně i za mou rodinu. Byli skutečně se mnou, stejně jako moji představení, mnozí otcové v Kongregaci, též naše sestry redemptoristky. Otec socius, otcové z Podolínce a ze Svaté Hory mi dokonce (organizačně i přímo) zařídili můj přesun z polské Lubaszowé přes Poprad a Prahu do Písku. Dva z bratří díky dovolení otce magistra noviciátu a laskavosti řidiče –otce ekonoma noviciátu – mohli přijet na pohřeb do tohoto 700 km vzdáleného jihočeského města. Tam přijeli podpořit mně a mojí rodinu i otcové z Čech, Moravy i Slovenska. Jejich společenství a duchovní i fyzická přítomnost na pohřbu mé mamky pomohly nejen mně, abych vydržel první nápor bolesti, ale byly i velkým svědectvím a pomocí pro mou rodinu žijící zatím bez víry v Pána.

Čas pohřbu minul. Přes svůj smutek a „těžké” myšlenky jsem hned po návratu do noviciátu byl vyzván, abych napsal žádost o připuštění k dočasným slibům v Kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele. Už dlouho před popsanými událostmi jsem měl rozmyšleno, jaké jsou důvody k mé žádosti. Teď jsem ale prostě musel – i přes úskalí, která mě v tomto směru jistě čekají – jeden důvod připsat: „Chci žít ve společenství redemptoristů.”

Kéž mi Pán dá sílu přijímat tento dar s větší vděčností a v každodenním životě na něj líp odpovídat…

Jan Kuník, novic

Príbuzné články:

Jún v noviciáte so sv. Klementom a sv. Gerardom

Prvé dva mesiace v noviciáte v Poľsku

Neskoré povolanie z Česka