Projev Jana Pavla II. při audienci pro účastníky 23. generální kapituly redemptoristů

Důstojnému Pateru Josefu Tobinovi, generálnímu představenému Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele

1. Generální kapitula vašeho institutu, která nyní probíhá, vytváří radostnou příležitost, abych mohl srdečně pozdravit Vás, všechny delegáty i všechny spolubratry. Přidávám také srdečné a vroucí blahopřání, drahý otče, při příležitosti vašeho znovuzvolení do úřadu generálního představeného a přeji Vám i nové generální konzultě, aby vaše práce byla plodná. Během těchto dní intenzivní modlitby a společného zamyšlení chcete nabrat energii, abyste sobnovenou horlivostí hlásali „copiosa redemptio“ chudým, což je podstatou charismatu Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele. Červenou nití generální kapituly je zamyšlení nad tím, jak „dát život za hojné vykoupení“. Ať Duch svatý dá každému z Vás takovou moudrost srdce a prorocké planutí, které jsou nepostradatelné, aby si vaše řeholní rodina zajistila ještě živější misijní zápal.

Jsem rád, že při této vzácné příležitosti mohu s vaší kongregací pokračovat v dialogu, který se v posledních letech vyznačoval okamžiky zvláštní intenzity. V apoštolském listu Spiritus Domini k příležitosti dvousetletého výročí smrti sv. Alfonse (1987) jsem měl příležitost připomenout aktuálnost morálního a pastoračního poselství patrona zpovědníků a moralistů, „který byl ve své době mistrem moudrosti, příkladem života a svým učením rozjasnil odlesk Krista, světla národů, cestu Božího lidu „ (srov. AAS 79 (1987), 1365).

O deset let později jsem u příležitosti tří set let od jeho narození napsal: „Je třeba hlásat s mocí, že Kristus ukazuje plný smysl života člověka, opírá hodnoty na neporušitelném základě a přináší do naších dějin novou naději. Toto hlásání je třeba umístit do kontextu konkrétních výzev, kterým dnes musí lidstvo čelit, a na nichž

závisí celá jeho budoucnost. Jen tímto způsobem se bude moci uskutečnit civilizace lásky, tolik všemi žádaná“ (AAS 89 (1997), 142).

2. Generální kapitula Vás dnes zve, abyste zkoumali situaci vašeho institutu, který spolu s dalšími prožívá v současnosti v některých částech světa etapu slibné obnovy, zatímco jinde zaznamenává znamení krize a únavy. Jestliže například v některých zemích vyrůstají nová povolání, v jiných chybí do té míry, že je možné pochybovat o jakýchkoli perspektivách vaší přítomnosti v těchto regionech. Jestliže do vašich komunit pronikne pokušení přizpůsobit se kultuře a stylu života, který v současné době panuje, existuje nebezpečí oslabení vašeho řeholního ducha i zanícení pro evangelizaci. Podobně i omezení se plné rezignace na ty pastorační formy, které současnému člověku už nedávají odpovídající odpověď na potřebu vykoupení, by mohlo zabrzdit vytouženou misijní obnovu celé vaší řeholní rodiny.

Proto je tak důležité rozlišování, které prorocky zkoumá znamení časů a poté koná ve světle Božího slova. Jsem přesvědčen, že generální kapitula bude znamenat nový, rozhodný impuls v díle obnovy, kterého jste se chopili, když stanovujete priority, formulujete odvážná apoštolská rozhodnutí, a tak angažujete každého ze spolubratří, aby je důsledně a velkodušně uskutečňoval. Bez účasti všech by bylo tuto žádoucí duchovní obnovu těžké uskutečnit.

Drazí redemptoristé! Nechte Ducha ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Pána, aby Vás vedl. Dnes vám opakuji to, co jsem chtěl říci všemu Božímu lidu v apoštolském listu Novo millenio ineunte: „Pojďme dál s nadějí! Před církví se otevírá nové tisíciletí jako široký oceán: čekají nás v něm mnohá dobrodružství a my při nich můžeme počítat s Kristovou pomocí. Boží Syn, který se vtělil z lásky k člověku před dvěma tisíci lety, pokračuje i dnes ve svém díle. Musíme se pozorně dívat, abychom jeho dílo spatřili, a hlavně mít široké srdce, abychom se my sami stali jeho nástroji.“ (č. 58)

3. Jděte dál s nadějí! Snažte se mít, tak jako váš zakladatel, pohled upřený na Krista a dovolte, aby vás vedla Maria, jeho i naše Matka. Jen takto budete „pomocníky, společníky a služebníky Ježíše Krista ve velkém díle vykoupení“ (srov. Konstituce a stanovy Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele, Řím 2001, č. 2).

Byli jste povoláni, abyste „byli účastni na povolání církve“, tím, že spojujete život zvláštním způsobem oddaný Bohu s misijní činností, abyste po příkladu Spasitele Ježíše Krista hlásali Boží slovo chudým tak, jak to řekl o sobě on sám: „Evangelizare pauperibus misit me“ (Poslal mě hlásat evangelium chudým) (ibid. č. 1). Abyste tuto zvláštní misijní službu naplnili, je třeba, abyste přede vším pečovali o intenzivní osobní i společnou modlitbu.

Když vás lidé potkávají, měli by pociťovat, že jste „Božími muži“ a zakoušet ve styku s vámi milosrdnou lásku nebeského Otce, který neváhal dát svého jednorozeného Syna (srov. Jan 4, 9-10) pro spásu světa. Lidé by ve vás měli zpozorovat vnitřní postoj Ježíše dobrého Pastýře, který neustále hledá ztracenou ovci a chce oslavovat, když ji nalezne (srov. Lk 15, 3-7).

4. Konstituce vašeho institutu zvou, abyste zjišťovali běžné pastorální potřeby, ale současně abyste brali v úvahu to, že více než danou formou činnosti se vaše činnost vyznačuje láskou k těm osobám a lidským skupinám, které jsou nejchudší a nejvíce opuštěné kvůli své duchovní nebo společenské situaci.

Rozvíjejte tento apoštolát s „tvůrčí věrností“, která dovoluje zachovat prvotního ducha, a zároveň znovu navrhuje podnikavost, iniciativu a svatost vašeho zakladatele jako odpověď na znamení času, které se objevuje v dnešním světě (srov. Apoštolská adhortace Vita consecrata, č. 37).

Z různých příčin se totiž také v naší době mnoho lidí nalézá daleko od Krista i od církve a málo není ani těch, kteří teprve čekají, až jim evangelium bude hlásáno. Inspirováni příkladem sv. Alfonse i dalších svatých a blahoslavených vašeho institutu, neváhejte jim vyjít vstříc, abyste jim představili evangelium přizpůsobené situaci jednotlivých osob a prostředí.

5. Ve škole vašeho zakladatele se stávejte mistry evangelijního života a tím, že přijmete styl hlásání odpovídající očekávání Božího lidu, který charakterizuje vaší pastorační metodologii, připomínejte všem pokřtěným jejich povolání ke svatosti, k „vysoké míře běžného křesťanského života“ (Apoštolský list Novo millenio ineunte, 31). Svatý Alfons Maria de Liguori měl starost o to, aby toto vědomí rostlo uprostřed Božího lidu. „To je velký omyl – psal, že – jak říkají někteří – Bůh nechce, aby všichni byli svatými. Ne, svatý Pavel říká: „Haec est… voluntas Dei sanctificatio vestra (Boží vůle je vaše posvěcení) (1 Kol 4,3). Bůh chce, aby všichni byli svatí, každý ve svém životním stavu“ (Pratica di amar Gesù Cristo, in Opere Ascetiche, vol. 1, Roma 1933, 79).

Cesta ke svatosti ať je základem každého pastoračního programu a vaše komunity ať jsou oázami milosrdenství a pohostinnosti i školami intenzivní modlitby, která však není překážkou k účasti na utváření dějin (srov. Apoštolský list Novo millenio ineunte, 33).

Cesty ke svatosti jsou rozdílné, individuální a vyžadují opravdovou pedagogiku svatosti, která je schopna přizpůsobit se rytmu jednotlivých osob (srov. ibid. 31). Složitá společnost, v níž žijeme, potřebuje ještě více takovouto pastorační službu, počínaje mladými, kteří často stojí tváří v tvář nabídkám života, které si navzájem odporují. Sdílejte toto vaše charisma s laiky, aby i oni byli připraveni „dát život za hojné vykoupení“. Vaše apoštolské dílo tak bude „ve službě kultuře, politice, ekonomice i rodinnému životu“ (ibid., 51).

6. Jestliže budete s radostí a věrností hlásat „copiosa redemptio“ , dokážete probudit nebo posílit evangelijní naději v srdcích mnoha osob, zvláště těch, kteří ji nejvíce potřebují, protože byli poznamenáni hříchem nebo jeho zhoubnými účinky. Přeji vám z celého srdce, aby generální kapitula vypracovala účinné směrnice napomáhající vzniku apoštolských programů, které budou odpovědí na očekávání a výzvy naší doby.

Ať vám v tomto poslání pomáhá Matka ustavičné pomoci, váš svatý zakladatel i všichni svatí a blahoslavení, kteří patří do vaší duchovní rodiny.

Ujišťuji vás, že na vás neustále pamatuji u oltáře a Tobě, důstojný otče, Vám, otcové kapituláři i celé Kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele uděluji zvláštní požehnání.

Ve Vatikánu, 3. října 2003

Príbuzné články:

Ján Pavol II u redemptoristov v Ríme

Príhovor Pavla VI. redemptoristom počas VIII. generálnej kapituly (5. 10. 1973)