Stalo se vám, že jste museli stát ve frontě? Na poště, v lékárně, u pokladny v obchodě… dokonce i ke zpovědi se někdy tvoří fronty 🙂 Známe to asi všichni. Stojíš, v duchu mrmláš, co to tam ten před tebou tak zdržuje. Nechtěně jsi vtažen do rozhovoru lidí, které neznáš a zjišťuješ, že řeší věci, které mají pro tebe banální význam. Vítězně se pak usměješ, když dosáhneš svého cíle a s velkou radostí odcházíš za dalšími povinnostmi. Často se mi stává, že si v tom „čekání” připomenu spoustu dalších potřeb. Najednou mám hlad, žízeň, zjišťuji, že jsem zapomněl zařídit tolik věcí. Myšlenky pak lítají rychlostí světla.

Zvu vás všechny, drazí přátelé, abychom v této adventní době nejenom čekali, ale především očekávali. Jaký je v tom rozdíl? Když čekáš, jsi často rozmrzelý, nervózní. Zařídíš, co chceš, a už se honíš za další věcí. Když očekáváš, víš, co nebo koho čekáš. Trpělivě neseš tíhu každého dne, všech povinností. Není to jenom další bod, který musíš splnit. Očekávání je touhou po naplnění, po změně. Pojďme očekávat s důvěrou, trpělivostí a nadějí.

Ježíši, přijď! Očekávám Tě!

P. František Boldy CSsR

(písané pre časopis Farnosti Frýdek Svatojánský hlas)