To, co dnes Pán Ježíš hovoří, je požadavek vyšší spravedlnosti v životě učedníka. Je potřeba vnímat Ježíšovy výroky, které se dotýkají konkrétních přikázání, jako jejich vysvětlení či zdokonalení, ne jako jejich přehlížení u samotného Krista. On jasně hovoří: “bylo řečeno – nezabiješ, nezcizoložíš, nepřísahej” – a dodává: “a já vám říkám” nebo “ale já vám říkám” – následně pak konkretizuje požadavky Desatera, které bylo lidem dáno k tomu, aby jejich život byl dobrý a šťastný, ne k tomu, aby jejich život svazovalo. Tím Kristus Pán vyžaduje tu vyšší spravedlnost. Jinak řečeno, Ježíš hovoří – neber přikázání jen jako příkaz nebo zákaz, ale žij je a naplňuj je s vědomím toho, že mají hlubší význam a obsah. Prakticky, to co Pán hovoří, znamená – Varuj se vraždy, ale varuj se i toho, co k vraždě vede, tedy varuj se hněvu. Varuj se cizoložství, ale chraň se také toho, co k němu vede, tedy chraň se žádostivosti očí a těla. Nepřísahej křivě, ale mluv vždy pravdu a nemusíš přísahat vůbec. Takto Ježíš zdokonaluje či rozvíjí konkrétní přikázání a činí jejich naplňování pro člověka dostupným. Dnes se v úryvku evangelia jedná o přikázání páté, šesté a deváté.

Jistá lidová moudrost, opírající se o zkušenost ze života, jasně praví, že z malé jiskry velký oheň se může stát. Kdo chce zabránit velkému ohni, ať malou jiskru zavčasu uhasí. Snadněji se totiž uhasí malá jiskřička než planoucí šířící se oheň. To se vztahuje i na to, co Pán dnes hovoří.

Pojďme k jednotlivým přikázáním, o nichž je dnes řeč. To, co vede k nenávisti a pomstě, je hněv. V řeči starých Římanů je hněv krátkým šílenstvím, kdy emoce hněvu zatemní lidský rozum a člověk pak jedná zkratkovitě, bez příčetnosti, bez rozhledu, destruktivně. Již na začátku Písma svatého varuje Hospodin Kaina, aby přemáhal svůj hněv, neboť vede k zločinu. Z malé jiskry může velký oheň být – proto je potřeba utlumit, je potřeba přemáhat a uhasit hněv hned v počátku. A jak? Je třeba si připomenout, že proti každé neřesti (která člověka snižuje a dehonestuje) stojí určitá ctnost, která pomáhá k přemožení neřesti a hříchu a člověka zdokonaluje, činí ho zdatnějším. Ovšem ctnostný život či ctnost v životě křesťana není výsledkem snahy samotného člověka, je výsledkem souhry dvou stran, a to strany lidské a strany Božské. Ze strany lidské jde o snahu poctivého hledání Boha a jeho působení a také následování Božích požadavků v konkrétních situacích. Z Boží strany se pak jedná a působení milosti, která člověka podepírá a posiluje.

Ježíš hovoří o hněvu. Hněv, jak známo, narušuje lidské vztahy. Je jedním z hlavních hříchů (ponechme stranou hněv spravedlivý, který hříchem není). Co stojí oproti hněvu, je ctnost mírumilovnosti, která se vyznačuje schopností sebeovládání, laskavostí a milosrdenstvím.

Dále Ježíš hovoří o žádostivém pohledu, který vyvolává nezřízenou touhu vlastnit. I žádostivost je třeba tlumit, přemáhat a hasit v samém počátku. Jinak bývají následky těžké až zlé. Připomeňme si příběh krále Davida, který ze střechy svého paláce hleděl do zahrady Urijáše, svého důstojníka, kde se koupala Urijášova krásná žena. Král nechal žádostivost očí přerůst v hřích. Zmocnil se té ženy, odstranil důstojníka Urijáše vraždou, aby si vzal jeho ženu. Z žádostivého pohledu se vyvinula v konečném důsledku vražda a sobecké vlastnění. Z chvilkového štěstí ale přišly slzy a bolest. Víme, jak příběh pokračoval. Dítě, které se následně narodilo, zemřelo a král velmi truchlil. I zde platí, že z malé jiskry velký oheň může se stát. Proti žádostivosti stojí ctnost zdrženlivosti či umírněnosti, jež se vyznačuje rozvahou a vědomím, co komu patří. Především vědomím toho, co patří Bohu.

Co je tedy tou vyšší spravedlností, požadovanou po nás Kristem? Život podle Božího řádu, naplněný radostnou věrností Božímu zákonu. U Ježíše spočívá dokonalá spravedlnost v srdci čistém od jakékoliv zlé žádostivosti a plném milosrdné lásky, v srdci ctnostném (kde ctnost je trvalým návykem, trvalou vlastností člověka).

A k tomu, aby člověk rozlišil a poznal, co je správné a co ne, je třeba být silným v zmíněných ctnostech. Silným se stává díky neustálému cvičení a díky vědomí, co chce a žádá Bůh – Pán života.
Pomoci k odpovědi, co je tou vyšší spravedlností, může i první čtení, kde prorok hovoří – před tebou leží buď štěstí nebo bolest, buď život nebo smrt. Buď Boží přikázání nebo hřích. Rozhodni se.

Pro nás je důležité vědět, co praví žalmista: “Blaze těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově”. Je důležité vědět, že blaze je těm, kdo usilují o vyšší spravedlnost, tedy o ctnostný život. Je třeba ve svém životě a v situacích, kterých se dotýká Ježíšova řeč, vědět o naší lidské slabosti a hříšnosti, ale také o velkém Božím milosrdenství, které je potřeba stále svolávat.

Charakteristikou člověka ctnostného je pak podle moudrosti žalmů to, že jeho srdce je naplněno zákonem Božím, v němž má zalíbení. Kéž se nám všem daří hasit ty jiskry dřív, než vzplane nebezpečný oheň. Kéž se nám všem daří trvale žít obráceni k Bohu, k pánu života, k Stvořiteli a konečnému cíli všeho lidského bytí. Kéž nás Duch Boží naplňuje svou láskou, abychom přinášeli plody ctností, abychom byli lidmi spravedlivými.

P. David Horáček CSsR