Prožíváme třetí adventní neděli. Již od dávných dob se nazývá latinsky „Gaudete“, což znamená „Radujte se“ podle vstupní antifony mše svaté z listu svatého Pavla Filipanům: „Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám, radujte se!“ Je to výzva, která možná překvapuje uprostřed adventní doby; ta je tradičně časem očekávání a ztišení. Ale právě dnes nám Církev připomíná, že Boží blízkost je důvodem k radosti, že naše čekání není marné a že naděje má pevný základ.

Dnešní úryvek z proroka Sofoniáše je nádherným a radostným voláním plným naděje. Je to text, který nás zve, abychom otevřeli svá srdce radosti a důvěře, protože Hospodin je nablízku. Sofoniáš oslovuje Boží lid slovy: „Plesej, dcero sionská, jásej, Izraeli! Raduj se a vesel celým srdcem!“ Tato výzva k radosti není jen sentimentálním povzbuzením. Prorok ani nevolá k radosti proto, že by všechno bylo v pořádku. Naopak – jeho slova jsou určena lidu, který zakoušel těžkosti, nevěrnost a obavy.

Radost, o které prorok mluví, vychází z Božího zásahu. Hospodin odklízí zlo, vítězí nad nepřáteli, odstraňuje hanbu a obnovuje svůj lid. Je to radost, která nevychází z vnějších okolností, ale z hluboké jistoty, že Bůh koná pro nás. I my jsme dnes voláni k tomu, abychom se radovali, protože Boží přítomnost mezi námi je skutečná – On je Emmanuel, Bůh s námi. To je úžasné poselství! Bůh není vzdálený, netečný nebo nezúčastněný. On přichází do středu našeho života, do našich radostí i bolestí, aby nás zachraňoval, posiloval a těšil. Jeho láska je bezpodmínečná, vytrvalá a plná něhy. Jak často však na to zapomínáme! Jak často vidíme Boha jako přísného soudce a ne jako radostného Otce, který touží být s námi, se svými dětmi. Když prožíváme Boží blízkost, jsme voláni, abychom tuto radost přinášeli i druhým. Adventní doba je příležitostí rozsévat světlo – malými skutky lásky, povzbuzením nebo třeba jen tím, že budeme s druhými sdílet pokojnou a radostnou atmosféru.

V epištole nás svatý apoštol Pavel vyzývá ke stálé a trvalé radosti. Svoje slova povzbuzení nepíše z pohodlného prostředí, ale z vězení. A přesto povzbuzuje Filipany, aby se radovali. Jak to Pavel dokázal? Radost, o které mluví, není povrchní pocit štěstí. Je to radost hluboce zakořeněná v Bohu – radost, která pramení z vědomí, že Bůh je věrný, milující a blízko. Tato radost není závislá na tom, jak se nám daří, ale na důvěře v Boží přítomnost. Nejsme osamoceni, nejsme opuštěni, protože Pán je blízko, Pán je vždycky s námi! Tato blízkost má dvojí rozměr. Na jedné straně připomíná, že Kristus přijde znovu ve slávě – proto se připravujeme na Jeho druhý příchod. Na druhé straně nás ujišťuje, že Bůh je blízko už teď, v každém okamžiku našeho života. Boha nemusíme hledat někde daleko – je tu, je s námi, blízko každému z nás. Bůh je neustále přítomen ve světě, který stvořil. Každý východ slunce, každý záchvěv života, každý detail stvoření je připomínkou toho, že Bůh je nablízku. V Ježíši Kristu se Bůh stal člověkem a vstoupil do naší lidské existence. Už není vzdáleným Bohem, kterého bychom mohli vnímat jako nedostupného, ale stal se jedním z nás. Kristus sdílí náš život, naše radosti i bolesti. Je s námi v každé situaci, dokonce i v těch, kdy se cítíme opuštění. Bůh je s námi skrze společenství církve. Skrze slovo, které se při liturgii hlásá, a skrze svátosti, zejména eucharistii. Když přijímáme Krista v eucharistii, Bůh doslova vstupuje do našeho života. To je výjimečné znamení Jeho blízkosti. Odpovídejme na Jeho blízkost láskou. Pán je skutečně blízko – nejen jednou za rok o Vánocích, ale každý den. Otevřeme Mu svá srdce a dovolme, aby Jeho přítomnost přetvořila náš život.

Evangelium opět hovoří o sv. Janu Křtiteli, který hlásá příchod Mesiáše. Jeho slova jsou naléhavá a burcující. Lidé kolem něj naslouchají a kladou zásadní otázku: „Co máme dělat?“ Tato otázka je i pro nás aktuální – v adventní době, kdy se připravujeme na příchod Krista, bychom si ji měli klást také. Jak můžeme konkrétně odpovědět na Boží volání ve svém životě? Jan Křtitel odpovídá velmi prakticky. Neříká nic složitého nebo nedosažitelného, ale poukazuje na konkrétní skutky spravedlnosti a lásky: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. Kdo má jídlo, ať jedná stejně.“ Janova odpověď je prostá a praktická. Nevyzývá k mimořádným skutkům, ale k obyčejné štědrosti. Celníkům a vojákům, kteří byli v očích společnosti považováni za hříšníky, odpovídá též přímo: „Nevybírejte víc, než máte nařízeno. Nikomu nečiňte násilí, nikoho neobviňujte křivě a buďte spokojeni se svým žoldem.“ Spravedlnost není otázkou povolání, ale způsobu života. Pro nás to znamená, že Boha můžeme následovat ve svých běžných úkolech a povinnostech. Nezáleží na tom, jaké povolání máme, ale jak k němu přistupujeme.

Jan Křtitel nám ukazuje, že pravá víra se projevuje v lásce k druhým. Víra, která zůstává jen teorií nebo slovy, je mrtvá. Připravit se na Kristův příchod znamená otevřít své srdce druhým. Štědrost, milosrdenství a ohleduplnost jsou konkrétními projevy toho, že bereme svou víru vážně. Jan není jen přísným prorokem, který káže o soudu, ale je také hlasatelem radostné zprávy. Přichází Mesiáš, který přináší spásu, milosrdenství a nový život. Oheň, o kterém Jan mluví, není ničivý, ale očišťující. Ježíš přichází, aby nás proměnil, aby očistil naše srdce od hříchu a naplnil nás Duchem svatým. Tento příchod je důvodem k radosti, protože Kristus přináší Boží království blízko k nám.

Bratři a sestry, dnešní všechna čtení nás povzbuzují k radosti, protože Pán je blízko – přichází, aby nás naplnil svou láskou a pokojem. Otevřeme mu svá srdce, abychom mohli zakusit radostnou proměnu, kterou přináší. Žijme tuto radost s naději, přivítejme ho s proměněným a otevřeným srdcem.

P. Pavel Hudousek CSsR