Zamyšlení na 2. neděli adventní 2024

Bratři a sestry, dnes slavíme druhou adventní neděli, která se zaměřuje na přípravu cesty Páně, jak to krásně ilustruje evangelium: představuje se postava Jana Křtitele, který volá po obrácení a připravování cesty pro příchod Spasitele.

Advent nám připomíná, že Bůh plní své sliby. Prorok Baruch, jehož slova jsme slyšeli v prvním čtení, volá: „Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh!“ Tato slova naděje zaznívají nejen pro lid starověkého Izraele, ale i pro nás. I my jsme voláni k tomu, abychom setřásli své smutky, úzkosti a strachy a oblékli se do radosti, kterou nám přináší Kristus. Každý z nás někdy cítí smutek, starosti nebo tíhu života. Někdy je to trápení kvůli vztahům, zdraví, neúspěchům nebo dokonce našim vlastním hříchům. Prorok nás volá k naději: tyto šaty trápení můžeme odložit, protože Bůh přichází, aby nás pozvedl. Bůh nejen zachraňuje, ale také obnovuje. Náš život, naše srdce a dokonce i naše společenství může být obnoveno a přetvořeno Boží přítomností. Pro Izrael znamenala Boží blízkost vysvobození z babylonského vyhnanství, návrat do Jeruzaléma. Pro nás to znamená, že i v největší temnotě nejsme nikdy sami. Adventní doba nám připomíná, že Bůh přichází do našeho světa, do naší každodenní reality. To je ten největší dar – Boží blízkost. Udělejme místo v našich životech pro Boha, dovolme Mu, aby nás naplnil svou láskou. Buďme lidmi naděje, kteří věří, že Bůh dokáže i z našich těžkostí udělat cestu vedoucí ke spáse.

Dnešní druhé čtení sv. Pavel začíná tím, že děkuje Bohu a prosí za komunitu ve Filipech: „Vždy, v každé své modlitbě, s radostí prosím za vás za všechny“. Tato apoštolova vděčnost pramení z jeho hlubokého vědomí, že Bůh působí v jejich životech. Apoštol vidí jejich víru, jejich spolupráci na šíření evangelia a jejich ochotu přijmout Boží vůli. I my jsme dnes zváni k tomu, abychom byli vděční za to, co Bůh koná v našich životech. Advent je časem, kdy můžeme zpomalit a s radostí si uvědomit, že Bůh mezi námi působí. Bůh není vzdálený – je přítomný v naší rodině, v našem společenství, v malých znameních každodenní lásky. Bůh je ten, kdo v nás působí, kdo začal „dobré dílo“ naší víry, a On ho také dokončí. To je pro nás obrovskou útěchou. Někdy propadáme pocitu, že selháváme, že naše úsilí není dostatečné, že naše slabosti nás brzdí. Ale sv. Pavel nás ujišťuje, že je to Bůh, kdo nás vede, kdo nás formuje. Na této naší cestě je velmi důležitá modlitba za růst v lásce: „A modlím se za to, aby se vaše láska čím dál víc rozhojňovala … a abyste uměli rozlišovat, na čem opravdu záleží“. Tento verš je jakoby „kompasem“ pro náš adventní čas. Co znamená, že se naše láska má rozhojňovat? Znamená to růst v milosrdenství, v soucitu, ve schopnosti vidět potřeby druhých. Ale také to znamená naučit se „rozlišovat, na čem záleží“. V předvánočním shonu často ztrácíme ze zřetele to podstatné. Pavel nás vybízí, abychom hledali, co je opravdu důležité: náš vztah s Bohem, naše vztahy s druhými a náš duchovní růst. Advent není jen o přípravě dárků a výzdoby, ale především o přípravě našeho srdce, aby bylo čisté a připravené na příchod Krista. Být „čistí a bez úhony“ neznamená být dokonalí. Znamená to mít čisté srdce, naplněné láskou k Bohu a druhým. Znamená to žít život, který je v souladu s Boží vůlí, a důvěřovat, že nás Bůh povede i tam, kde my sami selháváme. Nenechme se zahltit každodenním shonem, ale s vděčností a nadějí se připravujme na radostný příchod Pána. Bůh, který v nás začal dobré dílo, nás nenechá na cestě samotné.

Cesta k radosti vede skrze proměnu. Jan Křtitel volá po obrácení. Vyrovnání stezek znamená hlubokou proměnu našeho života. Kde jsou v mém životě „křivolaké stezky“, kde je potřeba narovnat cestu? Možná je to vztah, který zanedbáváme, možná nedostatek času na modlitbu, možná je to neodpuštění, které v sobě nosím. Naše životní cesta může být plná „pahorků“ a „roklí“, které nám brání kráčet za Bohem. Hory pýchy: když se přehnaně soustředíme na sebe, na své plány, své úspěchy. Pýcha nám brání vidět Boží vůli a potřeby druhých. Vyrovnat tuto „horu“ znamená žít v pokoře, která nám pomáhá přijímat Boží vedení a dávat přednost lásce před sobectvím. Rokle zoufalství a pochybností: jsou chvíle, kdy ztrácíme naději nebo pochybujeme o Boží přítomnosti. Vyrovnat tyto „rokle“ znamená otevřít se důvěře v Boha, který je s námi i v těžkostech. Emanuel – Bůh s námi – už není jen příslibem, ale skutečností.

Jan Křtitel nebyl jen kazatelem obrácení, ale také zvěstovatelem radosti. Věděl, že Ten, který má přijít, je Mesiáš, naděje světa. I my máme být nositeli této radosti, sdílet naději s druhými – s těmi, kdo jsou smutní, osamělí nebo zoufalí. Skrze naše skutky lásky můžeme připravit cestu Páně i v jejich životech.

Bratři a sestry, Janovo volání „Připravte cestu Páně“ je aktuální i dnes. V čase Adventu jsme zváni k tomu, abychom udělali místo ve svém srdci pro Krista. Ale nezapomínejme, že příprava na Kristův příchod je o naději a radosti. On přichází jako náš Spasitel, aby nás obdaroval svou láskou a pokojem. Otevřeme Mu svá srdce – svým životem můžeme ukazovat druhým, že je možné připravit cestu pro Pána. Naše víra a naděje mohou být inspirací pro ty, kteří tápou.

P. Pavel Hudousek CSsR