Svatodušní slavnost – 4. 6. 2017

Slavností seslání Ducha svatého, každoročně vrcholí Velikonoční doba. A nemůže to ani být jinak. Duch svatý je jakousi pečetí, završením, potvrzením Ježíšových slov, a Božích příslibů (Dtn 32,4; Žl 31,6). Tato slavnost nám dokazuje, že Bůh v Ježíši Kristu, je pravdivý a věrný. Základem jeho Slova je stálost (Žl 33,4), co Bůh řekne a slíbí, to také naplní.

Slavnost Ducha svatého nese v sobě, alespoň já to tak cítím, jakési tajemné vanutí, jakýsi vnitřní náboj, který sice není „vidět“, ale je velmi silně „cítit“. V prostoru, především ve chrámech, kde se slaví, je možno vnímat bohatost, rozmanitost, tvořivost, řekl bych až dětskou hravost a radostnost, něco velmi jednoduchého, ale přitom úžasně dokonalého, přítomného, s jakýmsi osobním zájmem o každého, kdo se v prostoru nachází. Duch svatý, jak víme a vyznáváme, je charakteru osobního, není to „jen“ energie, síla, je živá boží Osoba, nedílná součást Nejsvětější Trojice, Otce i Syna, je společenství, a má zájem o společenství, nejen uvnitř tajemství Božího života, ale i vně, v tomto světě, mezi námi, ve společenství Církve, věřících, každého z nás.

Vychází to vlastně z Boží podstaty, náš Bůh je Bohem společenstvím dokonalé lásky, jestliže něco tvoří, koná, vychází to z Něj, nemůže to zůstat osamoceno, nějakým způsobem izolováno, či rezervováno do soukromí. Všimněme si dary a ovoce Ducha, jsou sice darovány ryze pro život jednotlivce, a jako jednotlivci se udělují, ale udělují se pro sdílení. Pro konkrétní život ve vztazích, ve společenství rodiny, manželství, Církve, jsou darovány pro vzájemné prožívání lásky, radosti, pokoje, moudrosti, rady, poznání, bázně Boží.

Jak máme být vděčni našemu Bohu, že Je takový, jaký Je (Ex 3,14; 1Jn 4,18)). Kdo v takového Boha věří, jej následuje a vyznává, nemůže být samotář, individualista a sobec. Život a láska ve společenství bratří a sester, ať už Církve, či světa je neodvolatelnou podmínkou. Kdo se blíží k Bohu, nutně se musí blížit i k lidem okolo sebe, sobecká zbožnost vytržená a oddělená od světa, potřeb konkrétních lidí, není ryzí, ba je falešná a neupřímná (Jak1, 27). Nechejme se obdarovat Božím životem, Boží láskou v darech Ducha svatého, kdo mu otevře své srdce dokořán, jistě neodejde s prázdnou, vždyť náš Bůh je tak dobrý, bohatý a štědrý.

P. Roman Janáč, CSsR.