Už za dva dny oslavíme narození Krista. A všechno, co nám liturgie nabízí v posledních dnech před oslavou Kristova narození, nás uvádí k této slavnosti. Pomaličku a jistě jsme vedeni texty, které nám představují všechno, co se událo bezprostředně před Kristovým narozením.

Celý Advent je nastavený tak, aby nám pomohl směrovat ke Kristu, k jeho narození, k tomu, co přineslo jeho narození do světa a do našeho osobního života. Celý Advent je nastavený tak, že nám pomáhá nějak napravit či upravit směr naší životní cesty. Advent je nastavený tak, že případně pomáhá něco změnit v  našem osobním příběhu, který zde na zemi prožíváme.

A do toho nám pěkně zapadá i dnešní příběh z evangelia. V průběhu Adventu jsme pročítali liturgické texty a mohli jsme si připomenout důležité a velké osobnosti, jako je například sv. Jan Křtitel. Další osobnosti adventu jsou rodiče Jana Křtitele, kněz Zachariáš a jeho manželka Alžběta, příbuzná Panny Marie. Jsou to lidé ve vyšším věku, lidé patřičných kvalit, které Pán Bůh poctil tím, že v jejich věku se jim narodil syn, předchůdce Mesiáše. Dále jsme v průběhu Adventu blíže nahlíželi na drobnou nazaretskou dívenku jménem Maria, která se stává matkou Boží. Advent nám tedy představuje a připomíná skutečně velké osobnosti. A u nich jsme mohli vysledovat, co může být jakýmsi vodítkem do našeho osobního příběhu. Každý z nich oplývá jistými kvalitami. Každý z nich má ve svém životě, ve svém osobním příběhu něco, co může být dobré, prospěšné, užitečné pro nás samotné. A do toho dnes pěkně zapadá další příběh, ten nám přibližuje ještě jednu velkou osobnost. Osobnost, která má spojitost s příchodem Krista na svět. Tou osobností je svatý Josef. On je další osobností, která má co říct do našeho života. On je další osobností, kterou je třeba blíže poznávat. On je další osobností, s níž je potřeba být ve spojení.

Pojďme zpět k příběhu, který jsme dočetli v dnešním evangeliu. Maria byla zasnoubena s Josefem. Víme, že v jejich kultuře, v té době, v těch časech, spolu dva zasnoubení lidé nežili. Zvláštní je, že Maria je ale v jiném stavu. A svatý Josef, nic netušíc, se musí zabývat tím, jak k tomu mohlo dojít, co se vlastně stalo. Je jisté, že když se ukázalo, že jeho snoubenka, s níž on nežije, je v požehnaném stavu, on o tom od ní naprosto nic neví. Jeho snoubenka mu zatím nic neřekla, nesdělila, a my se můžeme ptát proč. Bojí jeho reakce nebo počítá s tím, že Pán Bůh to má ve svých rukou a nějaké řešení přijde přímo od něho? Nebo čeká na správný okamžik, pravou chvíli, kdy bude moci Josefovi všechno sdělit? To se můžeme jen domnívat. A Josef, když poznává, že Maria čeká dítě a že k tomu podivuhodně prazvláštně mlčí, musí začít uvažovat, co dál, co teď, co s tím vším. On je tím, kdo je v životní fázi, kdy tvoří jakýsi plán, do něhož vstupuje tato nečekaná událost, tento nečekaný stav. On se musí rozhodnout co dál.

O Josefovi je známé, že je muž spravedlivý. To je základní odstín jeho charakteristiky. Je spravedlivý. Ale ne snad v tom smyslu, že by se nyní spravedlivě nahněval a chtěl vydat svou snoubenku Marii veřejné ostudě a spravedlivému odsouzení podle zákona, který takové přestoupení trestá ukamenováním. To Josef nechce, on je spravedlivý v tom smyslu, že je milosrdný a hledá ohleduplné řešení. On chce celou situaci řešit bez rozruchu. U Josefa se projevuje velmi důležitá vlastnost, které si máme povšimnout, a která může být vodítkem do našeho příběhu, do našeho života.  Josef má totiž pochopení a má taky trpělivost. On čeká, zda dostane nějaké vysvětlení. Má pochopení pro Mariino dosavadní mlčení. A myslí na to, jak ji uchránit před trestem zákona. Josef je schopen v tom svém pochopení, v té své trpělivosti i odpuštění. Chce tiše, soucitně a lidsky Marii propustit, přestože to celé nechápe, nedokáže si nic vysvětlit, ale toto se pro něj zdá být přijatelným a správným řešením.

Nakonec je vše vysvětleno skrze anděla. Že po probuzení Josef udělal, co mu anděl sdělil, nemůžeme u tohoto muže hodnotit jako slepou poslušnost. Jde totiž o výsledek jeho uvažování. To je další jeho charakteristika. To je další důvod k vysvětlení jeho lidské velikosti. Víme, že v evangeliu Josef nikde nehovoří ani slovo. Zdá se být postavou, která stojí někde v úzadí. Ale on je přitom ohromnou osobností. Je totiž vzorem toho, jak řešit v životě člověka, co ho přesahuje. Je vzorem toho, jak si poradit s věcmi a záležitostmi, kterým hned nerozumíme, respektive jak se k takovým záležitostem stavět. S pochopením, s ohleduplností, s trpělivostí.

A tak, když jsme se v čase Adventu seznamovali s osobnostmi, které promlouvají k našemu životu, můžeme říct, v čem je pro nás i svatý Josef velikým. Ať je ve věcech, které jsou pro nás těžké – pochopení, ohleduplnost, trpělivost nebo rozvahu či schopnost odpustit, pro nás nejen vzorem, ale také velkým přímluvcem.

Svatý Josefe, oroduj za nás!

P. David Horáček CSsR